K čemu slouží: Klinická hypnóza je hypnóza používaná zejména v medicíně, psychoterapii a osobnostním rozvoji. Snaží se o pozitivní efekt v oblasti zdraví a kvality života.
Kdo ji provádí: Provádějí ji psychologové a psychoterapeuti, lékaři-psychiatři a zubaři, sportovní a profesní kouči.
Kdo je to naučil: Vzdělání v klinické hypnóze zajišťují specializované instituty.
Druhy klinické hypnózy
Existuje několik základních přístupů klinické hypnózy, které jsou diametrálně odlišné:
1. Direktivní (klinická) hypnóza
(postupy podle Kratochvíla) Jedná se o starší přístup, jeho cílem je uvést klienta či pacienta do "hluboké hypnózy" a pak mu pomocí tzv. "léčivých sugescí" vsugerovat, co má či nemá dělat (např. "Čokoláda už vám nechutná, na alkohol nemáte chuť, ráno vstanete a máte chuť si jít zacvičit"...). Pokud se (v ČR) setkáte s psychoterapeutem či psychiatrem, který provádí hypnózu, pravděpodobně se jedná o tento přístup. Direktivní hypnóza je ideální pro velmi hypnabilní jedince (ca 20% populace). Některým lidem však nevyhovuje, protože klientovi říká co má/ nemá dělat a snaží se o hlubokou hypnózu.
2. Nedirektivní (klinická) hypnóza
(postupy podle Ericksona) Novější, komplexnější postupy. Nedirektivní hypnózu jsem se učil v USA na institutu zakladatele tohoto směru - Dr. Miltona H. Ericksona. Výhodou ericksonovské hypnózy je, že klientovi nic nevnucuje a nesnaží se o hluboký trans, klient si průběh pamatuje a má jej pod kontrolou. Samotná terapie často vypadá jako relativně normální rozhovor.
3. Speciální postupy klinické hypnózy
Jedná se o postupy, které byly odvozeny od ericksonovské hypnózy. Nezávisejí na hloubce hypnózy a některé lze dokonce používat i bez hypnózy. Jejich efekt je často rychlejší než u klasické direktivní hypnózy. Vybrané postupy používám u klientů se specifickými obtížemi.
4. Regresní (klinická) hypnóza
Tyto postupy umožňují kompletní revizi v životě člověka a řešení příčin zejména chronických psychických obtíží, poruch, traumat, aj. Od "regresní terapie" se liší hlavně v těchto 3 bodech: (1) Vychází z psychologických poznatků o vývoji a potřebách člověka, (2) používá psychoterapeutické prostředky, (3) nezabývá se minulými životy. Více o klinické regresní hypnóze se dočtete zde.
V mojí práci používám zejména poslední tři uvedené.
Mimo klinickou hypnózu existují další druhy hypnózy, které pravděpodobně znáte z televize. Více zde...
Jakým stylem pracuji já?
Jak jsem uvedl výše, nepoužívám direktivní, klasické postupy hypnózy. Zaměřuji se specificky především na oblasti, kde klienti obtížně shánějí pomoc nebo je obtížně dostupná. Proto ke mně klienti často i dojíždějí.
Protože se zaměřuji na postupy, u kterých nezávisí na tom, jak "hluboká" hypnóza je, tak si u mě klient průběh hypnózy uvědomuje, často je schopen odpovídat na dotazy a po skončení sezení je obvykle schopen si průběh hypnózy vybavit. Pracuji zejména s tzv. mělkým transem a nesnažím se o dosažení "hluboké hypnózy". Tento způsob se líbí zejména klientům, kteří se obávají, že "hluboké hypnózy" nejsou schopni dosáhnout nebo by měli obavy jít na klasickou hypnózu.
Můj přístup: "Klinická hypnóza není způsob, jak se stát někým jiným - naopak je to způsob, jak Vám pomoci být sám (sama) sebou."
S čím Vám mohu pomoci právě já?
Úzkostné stavy
Nejčastěji pracuji s lidmi s akutními úzkostmi a panickými atakami. V případě panických atak, které jsou jedním z projevů panické poruchy, v několika sezeních postupně zacílíme na mechanismus této poruchy a nepříjemné projevy (včetně atak) postupně "vypneme". Nesnažíme se tedy o jejich potlačení nebo popření, ale o vyhasnutí celého mechanismu poruchy (více zde).
Úzkostný charakter mají často i potíže s nespavostí, pouze však jsou li způsobeny psychickými příčinami. Více upřesňuji zde.
Naopak u klientů s dlouhodobými úzkostmi podstupujeme kompletní revizi, pomocí klinické regresní hypnózy jdeme do základů, které formovaly osobnost a utvářely strategie zvládání stresu a sebepojetí a postupně opravujeme chybné vzorce.
Fobie
Panické poruše často předchází nějaký projev fobie, nebo se panická porucha později o nějakou formu fobie rozšíří. Nejčastěji to bývá agorafobie, tedy úzkostná porucha z otevřených prostranství. Méně častá je klaustrofobie - obava z malých prostor. Řada lidí kolabuje nebo se vyhýbá určitému dopravnímu prostředku (letadlu, vlaku...), pak hovoříme o amaxofobii (více zde).
Specifickým typem fobie je sociální fobie nebo tréma. Přestože za nimi stojí obdobný mechanismus vzniku fobie, téma je často komplexnější, proto se jí věnuji samostatně v tomto článku. Častá je rovněž fobie ze zubaře, obvykle způsobená negativní zkušeností se zubařem v dětství. Ať už se jedná o jakoukoliv fobii, obecně je možné se tohoto typu strachů poměrně elegantně zbavit. O fobiích obecně se dočtete zde.
Reakce na závažné životní události
Speciální kapitolou je posttraumatická stresová porucha (PTSD), která často postihne oběti závažných událostí, domácího násilí a pacienty, kteří podstoupili závažnou operaci, nebo čelili léčbě, jejíž výsledek byl nejistý a hrozila jim vážná újma nebo smrt. V této oblasti hrají pokročilé metody hypnózy prim, neznám metodu, která by rychleji a efektivněji přinášela trvalou úlevu. Více zde.
PTSD však v žádném případě nelze zaměňovat s psychickým traumatem - přestože se v obou případech jedná o důsledek traumatické události, následky se výrazně liší. V reakci na traumatizující události se aktivuje řada obranných a disociativních mechanismů, které v ideálním případě vedou k posttraumatickému rozvoji a vyrovnání se s traumatem. Pokud to není možné, dojde buď k pseudoadaptaci nebo posttraumatické reakci.
U pseudoadaptace ustoupí traumatická událost do pozadí a negativní efekt nezpracovaného psychického traumatu se projevuje v současnosti, i v pozdní dospělosti, formou behaviorálních poruch (chování), problémů ve vztahu - typicky partnerském nebo ve vztahu k autoritě. Že se jedná o důsledek často desetiletí staré události, není často na první pohled zřejmé. Psychické trauma se rovněž může projevovat nižší odolností vůči stresu a zátěži. Opět zde s klienty pracujeme na úlevě a trvalém osvobození se od traumatu a jeho negativního vlivu.
Negativní vlivy z dětství
Pokud v dětství není zajištěno harmonické, stabilní a bezpečné prostředí, vznikají možné negativní vlivy. Formuje nás rodina, škola a výchova. Rodiče nás nenaučí to, co sami neuměli. Výrazným vlivem je i hospitalizace v dětství, nemoc rodiče, rozvod či neplnění rodičovských rolí. O negativních vlivech z dětství píši podrobněji zde.
Kromě negativního vlivu na naše fungování v dospělosti přinášejí takové vlivy i nízké sebevědomí (podrobněji vysvětluji zde). V průběhu klinické regresní hypnózy se těchto negativních vlivů zbavujeme, klienti budují zdravé sebevědomí, vlastní sebehodnotu. Narůstá spokojenost sama se sebou. Zároveň se zbavujeme negativních myšlenkových vzorců, které je omezovaly a byly příčinou řady potíží. Více se dočtete zde.
Neužitečné reakce na zátěž a stres
V oblasti behaviorálních poruch se často vyskytuje nějaká forma neefektivního zvládání stresu. Nejčastěji se jedná o (poměrně časté) formy jako zajídání stresu jídlem či sladkostmi (více zde), okusování nehtů, až po méně časté jako trichotilománie (nutkavé vytrhávání si vlasů, ochlupení), atd. Více se dočtete zde.
Zatímco výše uvedené obtíže jsou častými tématy žen, mužská témata se (kromě panických atak) soustředí častěji do oblasti mužské sexuality, více zde.
Deprese
Obdobně u deprese je třeba rozlišit, zda je způsobena psychickými či sociálními faktory (exogenní deprese), nebo biologickými vlivy (endogenní deprese). Exogenní deprese je reakcí na vnější události v životě a zde je vždy žádoucí podstoupit psychoterapii. Jak je z rozdělení patrné, hypnóza pomůže efektivně zejména u těch klientů, kde se jedná o (přirozenou) reakci na závažné životní události nebo těžké období v životě.
Negativní vliv psychiky na lidské tělo
U psychosomatických onemocnění, tedy u fyzických obtíží, kde je ale zřejmá souvislost s dětstvím, životními událostmi apod., je užití hypnózy účelné. Při potlačení emocí u traumatizujících události často dochází ke konverzi - obranné mechanismy vytěsní ohrožující emoce do těla, ty se somatizují. Nejčastěji se jedná o gastroenterologické a autoimunitní obtíže.
Nejčastější formou "psychosomatických obtíží" je reziduální či nesprávně diagnostikovaná panická porucha. Nehledě na to, kolik let se klienti neúspěšně léčí na pestré obtíže (tachykardie, pocení, motání hlavy, závratě, atd...), je pro nás poměrně snadné tyto obtíže odstranit, více se dočtete zde....
Další kategorií psychosomatických obtíží jsou tzv. "funkční poruchy" (dráždivý tračník, funkční zvracení, etc.), které mají hlubší základ. I těchto obtíží se lze zbavit, ale nutná je připravenost klienta ke změně, jeho životní zralost a ochota podstoupit "generální úklid v minulosti". Ne každý je na to připraven, ale odměnou je obrovská úleva v životě.
